![]() | ||||
Taneční osobnost: Václav Brouček
"Narodil jsem se 27. 1. 1913, vyrůstal jsem v první světové válce. Otec, kterého znám jen z obrázků, ve válce padl a matka, aby mne uživila, pracovala tak, jak by jí to dnes jako ženě bylo zakázáno: jako nosič uhlí. Vyučil jsem se automontérem v roce 1929, v době, kdy začínala krize. Firma, u které jsem se vyučil zkrachovala, nebyla práce a tak jsem pracoval jak se dalo, doba byla zlá. Vystřídal jsem dost povolání: vulkanizér, sluha, dělník na dráze, prodavač, zámečník, řidič na záchrance (po celou válku), řidič taxi, znovu jako automontér, vedoucí autodílny u Čs. cirkusů. Mým posledním zaměstnáním před tím, než jsem začal dělat profesionálního učitele společenského tance, bylo moje původní řemeslo — automontér. Dříve než tanci jsem se ze zájmu věnoval cyklistice, jezdil jsem tzv. kategorii organizovaných, vedl jsem si celkem dobře — jezdil jsem za Spartu a v r. 1935 jsem v ní byl ze 45 aktivních závodníků na pátém místě, pokud jde o počet získaných cen na soutěžích. Jako většina mladých lidí jsem i já začal brzy chodit tančit, ale v okolí mého bydliště chodili všichni do sálů, kde se tančily jen kolové tance — na Malovanku, do Dejvického sálu, na Břežanku atd. Zatoulal jsem se jednou podívat na taneční soutěž v Radiu, líbilo se mně to a tak jsem začal chodit na "čaje", kde se tančily "moderní" tance, jak se tehdy říkalo. Na čaji v bubenečské sokolovně jsem se seznámil s Františkem Novotným, který tehdy patřil k naší taneční špičce v tomto oboru (Později jako stepař si dal umělecké jméno Towen). Když jsem se mu zmínil, že bych se rád zůčastnil soutěže pro obecenstvo na Žofíně, ochotně se mne ujal, pozval mne na trénink, sám zaplatil sál a připravil mne tak, že jsem v soutěži tanga byl z dvaceti párů třetí, což byl pro mne velký úspěch. To byl tedy můj první trenér. "Propadl" jsem tanci a měl jsem pak úspěch i na mé první "oficiální" soutěži o Primát Strašnic, kde jsem jako nováček vyhrál, ve druhé třídě jsem byl třetí a postoupil jsem tak mezi první třídu a tančil již na této soutěži ve skupině s Kokoškou, Trubačem a to byla tehdy nějaká esa. Tam jsem se také stal nevěrným Frantovi Novotnému, který se o mne skutečně dobře staral. Kokoška pro mne prostě po závodě poslal, celá parta mne vzala mezi sebe a já se ocitl v tehdejším Bohemians, pozdějším Styl clubu. Kokoška si mne nevím proč oblíbil, nic jsem mu neplatil, zadarmo mne piplal, takže to, co jsem potom v tanci dokázal, bylo jeho zásluhou." Jistě to bylo také zásluhou Vaška Broučka samotného — začal v roce 1930 jako sedmnáctiletý zmíněnou soutěží tanga pro obecenstvo a v dalších létech měl střídavé úspěchy na řadě soutěží. Tančí i po válce — v r. 1950 se ve svých 37 letech stává mistrem Prahy, aby toto místo obhájil i v následujících dvou létech. Získává první místa na mistrovství ČSR 1951 a 1952, spolu s Lipšovými na ústředním kole STM v Ostravě 1956 a již jako pětačtyřicátník vyhrává v r. 1958 v ústředním kole LUT, pořádané odbory. (Nezapomínejme, že tehdy neexistoval dnešní systém pravidelných každoročních mistrovství — ústřední kola se konala v rámci různých soutěží a to i s několikaletými přestávkami.) Mezinárodní soutěže v té době u nás prakticky neexistovaly a tak jedním z mála Broučkových "mezinárodních" prvních míst je úspěch na soutěži Praha:Drážďany v r. 1958; ve stejném roce se stává také mistrem Prahy v tehdy ještě novotou zářící disciplíně — v latině.
"V roce 1959 jsem dostal pověření k vyučování a tím jsem také začal soustavně pracovat jako vedoucí kroužku. Ovšem již předtím jsme s našimi tehdejšími "zapálenci" Lipšem, Kochtou, Havlíčkem, Horáčkem, Králem a jinými zakládali kroužky v Rudných dolech, Stavomontážích AZKG, Státní bance, také Dopravní podniky jsou naše dílo. Celá léta jsem se věnoval především "masové práci" v kroužku — na Střeleckém ostrově nám trénovalo 60 párů a v obvodním kole jsme jich měli z našeho kroužku 28. Řada párů se dostala i do mezinárodní třídy — v posledních letech např. Linhart, Adler aj. Školení pro učitele tance jsem prodělal snad všechna: na Hoříně, v Černém Kostelci, v YMCE, v Riegrových sadech, v Dobřichovicích aj. Své první taneční kursy jsem měl v Liberci, v Dopravních podnicích v Praze, v Karlových Varech, později v pražském Metru, pak řadu let v Obecním domě, tj. pro Pražské kulturní středisko. Pokud to půjde, budu ještě učit dál v ZK ROH ministerstva vnitřního obchodu." Sluší se dodat, že Brouček působil a působí jako lektor na řadě školení: spolu s Karlem Havlíčkem učil na prvním tříletém školení učitelů společenského tance (pro tehdejší ÚDLUT) na začátku šedesátých let, od té doby pak na řadě ústředních seminářů, na lidových konzervatořích ve Středočeském, Severočeském a Východočeském kraji atd. A stále i sám tančí! přestože byl nedávno dost vážně nemocen a přestože je již "v důchodu". Vzpomínám si na řadu soutěží, kde byl Vašek jako člen ústřední poroty: na rozdíl od mnoha jiných si šel po soutěži sám rád zatančit, bylo vidět, že i když je tanec pro něj zaměstnáním, zůstává i jeho koníčkem, že tančí rád. Také v tom zůstává vzorem pro řadu mladších. Zeptal jsem se ho na závěr, co si myslí o aktivním soutěžení učitelů — je přece jedním z mála, kteří u nás mají "legitimaci" k odpovědi na základě vlastní mnohaleté zkušenosti: "Podle mého názoru by měly být také u nás soutěže učitelů společenského tance samozřejmostí. Výrazně napomáhají zvyšování nebo uchovávání vlastní taneční kondice učitelů — a je samozřejmé, že dobré, pěkné předvedení společenského tance třeba i v základních figurách, velmi působí na žáky v kursech a tím má i vliv na celkovou úroveň tance u nás". Z. J. ![]() S Dr. Jitkou Tyrolovou-Seyčkovou. Lovosice, 1974 (třetí místo v mezinárodní konkurenci devíti párů). /Text: Taneční listy č. 6 (1974), str. 26; Foto: Taneční listy č. 6 (1974), str. 26 a 27, a č. 10 (1974), třetí strana obálky./ Na Web zaslal HoK Komentáře | ||||
Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním. | ||||