Eva Kröschlová

Jevištní pohyb

Kröschlová, Eva: Jevištní pohyb — herecká pohybová výchova

ISBN 80-85883-32-5
Vydala AMU v Praze, divadelní fakulta, katedra autorské tvorby a pedagogiky.
Praha 2003, 4. doplněné vydání, 243 stran.
Cena 137 Kč
© 1988, 1990, 1998, 2003 Eva Kröschlová
Web nakladatelství AMU, kde lze knihu objednat: http://www.amu.cz/info-sluzby/nakladatelstvi-amu/

Skripta jsou určena studentům herectví a režie, loutkoherectví, dramaturgie a choreografie a zájemcům z řad učitelů literárně dramatických a případně i tanečních oddělení základních uměleckých škol. Netýkají se pouze jevištního pohybu v užším slova smyslu, ale více či méně všeho, co souvisí s problematikou jeho vzdělávání. Tento heslář je zpracován z hlediska mnoholeté zkušenosti a praxe, ale i s neobvykle širokým teoretickým a filozofickým vhledem, včetně historických exkurzí, v nichž se objasní souvislosti pohybových stylů s dobovým životním pocitem.

Eva Kröschlová, pedagožka na AMU, renomovaná badatelka v oboru historických tanců, se více než 50 let věnuje rytmické výchově, jevištnímu pohybu a pohybové přípravě vůbec. Zabývá se rovněž choreogragií dobových tanců, je uměleckou vedoucí souboru Chorea Historica.

Dojmy čtenáře

Taneční sál není jevištěm a tanečníci společenských tanců nejsou herci (opravdu?); přesto, otevřete-li knihu, ovane vás pocit čehosi velmi blízkého a fundamentálně spřízněného. Pisatel těchto řádků není odborníkem; nicméně se domnívá, že přes padesát procent informací, jež jsou zde obsaženy, lze i v tréninku společenského tancování použít a vstřebat přímo, jelikož se dotýkají samé podstaty lidského pohybu. Někde je, pravda, nutná jistá modifikace, daná stylizací, charakterem společenských tanců — rumbová chůze není totéž co chůze ideální. I ze zbytku lze nicméně čerpat užitek — najdete zde okrajově např. zmínky o některých hereckých technikách či tricích založených na non-verbální komunikaci, jež se soutěžním tanečníkům mohou hodit.

Kniha se dělí do tří částí — napřed základní pojmy, následují výukové disciplíny pro herce, ve třetí části je heslář. Některá hesla rozšiřují obecné znalosti o pohybu (tzv. "tanečně-pohybová vlastivěda"), jiná velmi podstatně prohlubují tyto znalosti po určitém osvojení základu. Já při svém častém popojíždění vlakem postupuji méně systematicky — prostě knížku otevřu, čtu a porovnávám s tím, co znám odjinud a co jsem zažil či zažívám ve vlastním těle.

Text knihy je velmi promyšlený, precizní a jde do hloubky, nicméně není suchý ani rozvláčný a autorčina dlouholetá praxe je znát. Autorka sice vychází z celé sumy znalostí o technikách všech epoch a kultur, ale jádrem se přeci jen zdají být školy dvacátého století (n.b. duncanismus a práce autorčiny matky), tj. nalézání přirozeného pohybu zevnitř.

V závěru se nachází velmi rozsáhlá bibliografie 413 převážně knižních referencí, s nimiž autorka v textu průběžně pracuje.

Chtělo by se mi toho napsat ještě hodně, ale dejme raději v několika pro mne obzvláště rezonujících úryvcích slovo autorce (snad mi to odpustí):

V bezprostředním smyslovém kontaktu s okolím se mohou z nešiků stát lidé obratní; jestliže berou každý pohybový problém jako výzvu k hravému rozluštění, uvolní se mnohem dříve, než když se zakousnou do tvrdého trénování. Objeví se nová síla, jiné schopnosti se probudí a pomáhají vývoji osobnosti nejen v pohybu. "Roste člověk, nejen jeho dovednost." Technika je vážná věc, ale měla by zůstat hrou s pohybem, měla by se vyznačovat proměnlivostí v rytmickém členění, ve velikosti a napětí pohybu, ve směřování a v míře švihovosti a jemné vibrace. (Poznámka: podle zkušenosti s vlastním tělem se pisatel těchto řádků v tréninku neobejde bez obojího — potřebuje jak buldočí vytrvalost, tak i hravost.)
Švihy… jsou nejlepšími prostředníky mezi přirozeným a umělým, zejména umělecky ztvárněným pohybem. A to proto, že sám jediný švih, vychází-li ze správného impulsu, obsahuje ve svém průběhu změnu… v síle, prostoru a čase.
Vnitřní energie… není vždycky plně k dispozici, někdy vyvěrá jen slabý pramének, s nímž musíme umět hospodařit. Až se čas naplní, vytryskne silný proud, který nás ponese na svých vlnách. Přirozený pohyb se totiž nedělá, on proudí. Pohybuje námi jeho rytmus, který nás nese na svých vlnách. Musíme však ovládat kormidlo, aby nás proud nevyhodil z dráhy.
Abychom rozeznali jemné rozdíly v námaze, musí sama námaha být nejdříve zmírněna.
Ve vratké poloze pracuje náš nervosvalový aparát přirozeněji, protože ve chvíli ohrožení rovnováhy okamžitě začne vykonávat svou přirozenou funkci, dochází k mimovolné spolupráci svalů řízených vůlí s těmi, které vůlí řídit nelze (vůlí dosažená rovnováha často tuto spolupráci blokuje).
I pouhé stání musíme pociťovat jako pohyb (spění vzhůru, resp. směrem k partnerovi či od něho), má-li být jevištně výrazné a nemá-li zbrzdit proudění herního procesu svou statičností!
Nejdůležitější je vyprovokovat pocit vitální síly ve středu těla i ve středu osobnosti.
Jen v určité fázi výuky je výhodné, aby se studenti kontrolovali zrakem… Z tanečních škol, kde se učí se stálou pomocí zrcadel, vycházejí absolventi zaměření převážně na vnější působení pohybu, nezřídka se sklonem k narcismu…. V herectví je vnější zaměření obzvláště nebezpečné. Uzavírá cesty k odkrývání vnitřních zdrojů pohybu a ke schopnosti spontánní pohybové komunikace. Přesto je pohyb do zrcadla užitečný v určité fázi pohybové a taneční výuky… (ale rozhodně ne v začátku).

Na závěr snad ještě výčet pár hesel z této úžasné knížky (bez nároku na úplnost a hierarchii): Přirozený pohyb, vyvážené držení těla, stupně napětí, rytmická výchova, centrum těla, eutonie, hlava, chůze, kinestetická představivost, labilita-stabilita, pánev, páteř, protipohyb, svaly, točení, torze, výrazový pohyb…

HoK

Komentáře

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.