Věda, tanec, harmonie a endorfiny

Podle posledních informací vědy je prý schopnost tančit /ne jen jako seznamovací rituál/ dána pouze člověku, jako reakce na určitý podnět, tzn. rytmus či melodii.

Určitě by šel tento poznatek vyzkoušet i prakticky, např. jako když začne moje korela zpívat při tónech hudby.

Jelikož sama taneční hudba je většinou působivá, líbivá, poetická, strhující, motivující i emotující, je přirozené, že vyvolává často /zejména u citlivějších jedinců/ příjemné pocity a dobrou náladu, a to už při pouhém poslechu.

Při tanci v rytmu či v melodii dochází pak u tančících ke značnému uvolnění endorfinu, tedy navození libého pocitu a to navíc násobeného vzájemnou harmonií obou partnerů. Toto, myslím si, je hlavním důvodem, proč tančení může vyvolávat závislost u tanečních párů /nezaměňovat se závislostí na úspěšnosti u ctižádostivých jedinců, se závislostí na opakované pravidelné činnosti, apod./.

K tomuto stavu navíc dochází povětšinou v příjemném prostředí i klimatických podmínkách, bez zbytečného zatěžování a přetěžování organismu, oproti podobným stavům, vznikajícím při dlouhých bězích /tzv. "druhý dech"/, při dosti monotóním pohybu s jednostranným zatěžováním pohybového aparátu, a to zejména kloubů a vazů dolních končetin.

Snad proto někteří jedinci, a to zejména ti s nadprůměrným nadáním a vrozenou dispozicí pro tanec, tak rádi tančí při každé příležitosti, a to jak pro zábavu, tak i soutěžně, bez ohledu na popularitu, taneční styl a módní trendy.

Mnoho příjemných chvil při tanci

přeje

pragmalista