Interview s Enio Cordobou

Jsem velice ráda, že vám mohu představit nejen skvělého tanečníka a vynikající osobnost, ale báječného učitele — pana Enio Cordobu!

JJ: Ze všeho nejdříve mi dovolte se Vás zeptat, jak se stalo, že jste začal učit? Dále, měl jste někdy učitele, který vás do toho skutečně zatáhl?

Enio: Tehdy jsem zrovna spolu s Natálií Mavorovou vyhrál amatérské mistrovství USA v latině, ale museli jsme se rozejít, jelikož ona žila v Houstonu a já v Los Angeles. Jí bylo čtrnáct let, mně dvacet tři, takže cestování bylo trochu obtížné. Jelikož mezi amatérskými tanečnicemi žádná nedosahovala jejího kalibru, všichni mi říkali, abych to zkusil v řadách profesionálů. Co se týče rádců, byli tři. Inicioval mne Ron Montez, sedminásobný mistr USA v latině. Je to neuvěřitelný učitel a dobrý přítel. Představil mne Nině Huntové, jež byla v té době špičkovou světovou trenérkou. Vzala páry a "zaostřila je" s laserovou přesností. Dále to byl Bob Medeiros, další mistr USA v latině, který vše, co jsem do té doby věděl, převrátil vzhůru nohama. Pokoušel se učit tanečníky, kteří se zabývali společenským tancem, tomu, o čem je latinské tancování doopravdy. Přivedl mne ke stylu rueda a uvedl do hudebních odlišností mezi mambem a salsou (pozn. překl.: hlavní rozdíl spočívá v akcentech; zatímco v mambu je break na 2 a na 6, v salse na 1 a 5 (či 3 a 7)).

JJ: Věříte, že opravdu dobrý tanečník nemusí být nutně skutečně dobrým učitelem?

Enio: Ne, to je absurdní. Zde je třeba říci cosi o rozdílu mezi tím, pokud někdo začal jako přirozený talent nebo pokud tomu musel věnovat úsilí. Spousta baseballových hvězd se stane mizernými manažery, jelikož nevědí, jak učit něčemu, co je jim přirozeně dáno. Nebyl jsem obzvláště nadaný, pouze jsem měl buldočí povahu. Odmítl jsem se vzdát. Pokud se od počátku učíte u nejlepších učitelů, všichni ostatní ve srovnání s nimi blednou. Pokud jste se učil zpívat u Pavarottiho, najednou vás Ricky Martin nenadchne. Dělal jsem dvě věci, díky nimž jsem se stal lepším učitelem. Jednak jsem věci nepřijímal podle toho, jak se na první pohled jevily, jednak jsem vše analyzoval, abych zjistil, zda to dává smysl. Vše jsem kladl v potaz (jsem si jist, že tohle budilo zájem u mých učitelů). Ne proto, abych je "dostal", pozor, to ne, ale muselo mi to dávat logický smysl. Slyšel jsem některé učitele tvrdit opravdové nesmysly a studenti tomu věřili jako evangeliu.

JJ: Co je nejtěžší, učíte-li studenta-začátečníka?

Enio: Každý nově příchozí student je vnitřně přesvědčený o mýtu, že učit se tančit znamená učit se, kam dávat nohy. Bez ohledu na to, jak se je jakožto učitel snažíte přesvědčit, že pro tancování v páru je vedení a následování důležitější než práce nohou a chodidel, studenti se zaměřují na to, co dělat s chodidly (tj. na "kroky", pozn. překl.) bez ohledu na tělo. Nakonec jsem svou snahu vzdal a začátečníkům dávám prvních třicet minut každé lekce to, co chtějí — tedy základní práci chodidel. Jakmile jim dám to, co chtějí, učím je tomu, čeho je jim třeba — tedy dovednosti vést a následovat. Nejtěžší je přesvědčit latinos-začátečníky (tj. příslušníky španělsky hovořící etnické skupinu v USA, pozn. překl.), že zatímco rytmus možná geneticky zakódovaný mají, o vedení a následování to neplatí.

JJ: Co byste mohl poradit začínajícímu učiteli?

Enio: Začínající intruktoři se vždy snaží udělat na studenty dojem složitými pohyby. Namísto toho by měli studenty učit, jak všechno dělat snadno, bez humpoláctví. Hodně se mohou naučit tím, že se účastní základní hodiny s nějakým učitelem-Mistrem a poučí se, jak a proč tento Mistr učí určitým způsobem. Začínající instruktoři často oplývají nadšením, jež mnozí zkušení učitelé bohužel často postrádají. Začínající instruktoři mívají snad mizernou techniku, ale svým nadšením to vynahrazují. Co se týče vzdělávání se, nejlepší, co mohu poradit je, aby si k tomu vyhradili tři hodiny týdně. Ať už se jedná o balet, standardní tance či swing, principy pohybu jsou tytéž a fyzika gravitace nás ovlivňuje stejně. Učte se jiné taneční formě — zlepší to vaši techniku a vaše tancování. Budete překvapeni, jak technika vylepší vaši výuku. Co se týče obchodních záležitostí, tím nedůležitějším, co vám poradím je, abyste se rozhodli, co chcete dělat v budoucnu. Chcete, aby se učení stalo vaší hlavní životní profesí nebo si jen chcete vydělat pár dolarů? Rozhodněte se, jak chcete žít, až vám bude padesát a určete, zda vám takový život může poskytnout taneční profese. Pokud vaše odpověď je, že chcete, aby se tancování vaší profesí stalo, měli byste se naučit co možná nejvíce různým formám tancování. Zatímco dnes je možná salsa žhavá, přijde doba, kdy ji nebudete moci uplatnit. Stalo se to se swingem, došlo k tomu u hustle, stalo se to s mambem. Schopnost učit jiným tanečním formám znamená, že dokážete přežít hubená léta. Jinak budete mít ve skupinové lekci tři lidi. Jakkoliv si praktiky tanečních řetězců ošklivím, musím říci, že poznání obchodní stránky věci mi umožnilo vybudovat velmi úspěšné studio. Zatímco většina učitelů pobíhá mezi pochybnými bary a fitness centry a shání prostor, kde by mohli učit, k nám studenti přicházejí.

JJ: Jak vychováváte (z lidí, pozn. překl.) dobré studenty? Co tím myslím? Někdo mi říkal, že pokud získáte studenty a chcete-li si je udržet, musíte udržet jejich zájem. Co tedy je tím "oním", co učitelé mohou či by měli udělat, aby se z lidí stali studenti, kteří se dobře učí a nepolevují? Jsou k tomu nějaké triky či věci, jež bychom měli znát?

Enio: První a nejdůležitější věcí, jež mne napadá, je vzdělávát oko začátečníka pohledem na dobré tancování. Většinou demonstrujeme vše dvojím způsobem — správně a špatně. Necháme studenty vybrat, který způsob vypadá lépe. Pokud učíte studenta, předveďte mu příčinu a důsledek jeho činností. Předveďte mu, co udělal. Pokud si student uvědomí, jak vypadá, pochopí, kde se vůči dobrým tanečníkům nachází. Například mohu uvést, že mnozí tanečníci mají přehnaně pohyblivé ruce a paže — žertem tomu říkáme "wax on, wax off". Rádi zdůrazňujeme ekonomičnost pohybu — jak vytvářet pohyb s minimálním úsilím.

JJ: Jakožto majitel studia máte co do činění s mnoha instruktory. Existuje něco, co byste jim poradil? Existuje něco, co byste učitele rád viděl dělat a s čím se u nich příliš často nesetkáváte?

Enio: Ano, jsem vlastníkem studia, ale to znamená především papírování. Jsem rovněž učitelem. Většina učitelů zapomíná, jak tančit pro potěšení (social dance). Jsou natolik pohlceni soutěžním tancováním, že ztrácejí onu radost, již prvně pocítili při učení. Jakožto vlastník studia bych nikdy nenutil učitele tančit na tanečních párty se studenty — je to nejrychlejší způsob, jak zahubit v učitelích jejich nadšení. Namísto toho smějí při našich společenských tanečních akcích učitelé tančit spolu. Studenti tím získají možnost vidět tanečníky špičkové úrovně puštěné "ze řetězu". Nutit někoho, aby tančil s kýmsi, s kým jej to netěší, to zavání falší a ta je vidět. Na druhé straně je schopnost tančit se začátečníkem či začátečnicí a mít z toho potěšení stejná jako schopnost vést rozhovor s úplně neznámým člověkem a dokázat se takovým rozhovorem obohatit. V dnešní době však většina lidí nedovede ani jedno a je to tedy vzácný dar. Často chtějí mladí tanečníci tančit pouze s jinými mladými tanečníky — jako by se jednalo o rande. Některé z nejůžasnějších vlastních zážitků z tancování mám s kýmsi, kdo byl o dvacet let starší než já. Zapředete-li rozhovor a začnete tomu druhému vykládat své vlastní životní osudy, nic vám to nepřinese. Požádejte jej (ji) namísto toho o vylíčení jeho či jejího životního příběhu — rozhovor vás obohatí. S tancováním je to stejné.

JJ: Jak důležité podle Vás je, aby studenti dovedli odpočítávat?

Enio: Je to absolutě velmi podstatné. Musejí však napřed porozumět tomu, CO odpočítávají. Každý vesnický idiot umí odpočítat čísla. Propojit body. Musejí cítit pulsování rytmu a porozumět tomu, v jakém vztahu k tomu jsou kroky. Bez toho nemá počítání smysl.

JJ: A pak tedy jako učitel?

Enio: Příliš mnozí učitelé počítají, jako by tím kouzlem dáváli lidem rytmus. Já neustále opakovaně měním způsoby počítání: Na kroky — 123–456, na doby 123–567, do rytmu — QUICK QUICK SLOW, QUICK QUICK SLOW, podle chodidel — levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá, podle směru — vpřed vzad vzad, k sobě, vpřed, vpřed. Spád vašeho hlasu pomáhá cvičit studenty do muziky a navíc jim při tom poskytujete informace.

JJ: Zde je dobrá otázka. Dostávám spousty dotazů, lidé mi neustále kladou otázky a právě tenhle dotaz mi nezávisle na sobě položilo několik jiných učitelů; v podstatě řekli následující: Jamie, velmi rád učím vyspělé studenty, je to tak skvělé a je to to, co mi skutečně vyhovuje, pak ale dostanu nějakého skutečně pomalého začátečníka, a když jej učím, je to pro mne hodně těžké. Co mohu udělat pro to, aby to šlo lépe? Je totiž obvyklé, že tihle studenti z toho bývají sami velice frustrováni. Měl byste tedy snad nějaké tipy pro danou situaci…?

Enio: Věřte mi nebo ne, ale absolutní začátečníky učím stejně rád jako tanečníky špičkové úrovně. To učit středně pokročilé bývá nudné. Proč? Na profesionální úrovni jim něco ukážete jednou a oni to pochopí. Či pokud něco vytváříte, proces tvorby je vzrušující. Pokud začátečníka neučíte věcem nad rámec jeho možností, je výsledek rovněž okamžitý. Středně pokročilí studenti se často dostávají do stádia prodlevy, kdy mohou být nezbytné měsíce opakování, než dosáhnou dalšího stupně. Středně pokročilí studenti, když odcházejí z hodiny, mohou vypadat zdánlivě úplně stejně, jako když přišli. Po dvaceti letech učení se pro vás stává obtížným zůstat naprosto soustředěn po celou dobu trvání hodiny vedení tělem napříč. Snažte se přistupovat k procesu učení z pohledu studenta a užívejte analogií z jeho prostředí a z jeho každodenní zkušenosti.

JJ: Od chvíle, co se se starám o toto fórum (fórum instruktorů salsy na www.salsaweb.com, pozn. překl.), je mi předkládáno, že lidé se vyptávají na možnost mít certifikované instruktory. A já jsem cosi takového zvažovala, jelikož ve světě společenského tance, z něhož pocházím, to máme. Máme zkoušky, jež absolvujete a nejde při nich jen o to naučit se krokům, ale učíte se, jak odpočítávat, jak jednat se studenty a s začátečníky, jak se oblékat, jak ušetřit peníze a všemožné rozličné aspekty toho, jak být instruktorem, a jak být úspěšným instruktorem. Podle mne by certifikace instruktora neměla být o tom, na kterou dobu se co tančí! Dokonce ani nevím, zda bychom měli dokonce stanovit nějaký sylabus. Ale tím, co bych patrně viděla ráda, by bylo, aby (instruktoři) dovedli odpočítávat ve frázích. Musejí rovněž umět a chápat to, jak učit muziku, znát historii, rozumět kvalitě rytmu, atd. Myslím tedy, že tím, nač se ptám, je Vaše rada, jak se do vytvoření takového certifikačního programu pustit.

Enio: Jako obvykle si tím, co teď řeknu, nadělám ve společnosti učitelů tance spousty přátel. S certifikátem si můžete akorát tak za čtyři dolary padesát ve Star Bucks koupit kafe (pozn. překl.: Star Bucks — řetězec kaváren). Někteří "nejcertifikovanější" učitelé společenského tance nenajdou v latině rytmus ani s virgulí. Někteří porotci říkají při soutěžích nesmysly, jako např., že se jim nelíbily vaše vlasy, vaše oblečení či líčení. Někteří lidé mají schopnost "nahrát si" do paměti technický manuál a při zkoušce jej zase "přehrát". Požádejte je, aby zatancovali, a nepoznáte, o jaký tanec se jedná. Z knihy ISTD o technice standardních tanců by se do dvou hodin mohl zavařit mozek kterémukoliv fyzikálnímu mágovi z Kaltechu (či MIT nebo ze Stanfordu). (Pozn. překl.: nelze zachytit nezachytitelné; na knihy o technice je třeba pohlížet jako na pomůcku — jako na dílčí návod k učení se, jak se udržet na správné cestě při měnění a hledání sebe sama…) Ano, technika je důležitá, ale je toho o tolik, TOLIK více! Patří sem schopnost uvést taneční krok do analogie s něčím, k čemu studenti mají vztah — např, k běhu, švihu tenisovou raketou apod. Říkával jsem, že na rozdíl od neurochirurgů obvykle špatní učitelé tance nezpůsobují poranění. Dnes však vídám mnohé, jak vedou do otáček tak drsně, že trhají rotátory lopatek. Mnozí tito začínající učitelé učí záklony a zvedačky, jež časem ke zranění povedou. Zažil jsem, že jedna profesionálka se hodila do záklonu tak tvrdě, že tím, jak jsem ji chytal, mi praskla tři žebra. Především mohou tito učitelé vyvolat učební handicap, díky němuž bude pro studenty obtížnější odnaučit se špatné návyky, než kdyby se jim vůbec nebyli naučili. Na druhou stranu, může skvělý učitel-"technikář" více studentů odradit, než nalákat, aby pokračovali. Myslím, že učitelé by měli navzájem sledovat, jak učí začátečníky a pak spolu zajít na pivo a otevřít na toto téma dialog. Pokud jde o obchodní hledisko, moc rád bych na toto téma udělal seminář a učil tam obchodní etice a inteligentnímu marketingu. Jedna z nejhloupějších věcí v tancování? (A stává se to u všech forem tancování.) Jdete do tanečního klubu (kde kdosi učí) a co tam najdete? Reklamní letáky od všech těch nových rádoby učitelů. Proč namísto přetahování studentů od někoho jiného nejdou někam, kde lidé tancovat neumějí a nevystaví své letáky tam? Proč namísto rozdělování existujícího koláče na menší a menší kousky neupéci koláč nový? Kupříkladu v Los Angeles žije třináct miliónů lidí. Namísto snahy dále se podělit o těch existujících deset tisíc tanečníků jděte a stvořte deset tisíc nových tanečníků. Scéna poroste a všichni si vydělají více.

JJ: OK, poslední otázka. Existuje nějaké rčení či motto, jež užíváte a o němž by lidé řekli: Ach, tohle říká Enio! Cokoliv speciálního?

Enio: Často jsem říkával čtyři věci. Během učení, když lidi netančí v rytmu, volávám přes muziku: "Pokud ta muzika kohokoliv ruší, mohu ji vypnout!" Druhé rčení: "Pokud bys k ní byl ještě blíž, byl bys za ní!" Třetí jsem si vypůjčil od jednoho přítele, který tancuje swing: "Tancování je jediná činnost, při níž můžete po dobu šesti a půl minuty klást ruce po celém dívčím těle a ona vám za to nakonec ještě poděkuje." Své oblíbené rčení uplatňuji, když kluci-začátečníci svírají dívky, jako by byly živoucími ručními granáty: "Když nemáš rád děvčata, jdi se věnovat kuželkám!"

JJ: Enio, díky za všechny Vaše skvělé rady a do hloubky jdoucí názory… jste opravdovou perlou v našem světě salsy!

Odkazy

• Rozhovor s Eniem a Terryl, původně na "salsafreak.com", nyní pouze na web.archive.org
  Pozoruhodný a velmi podrobný, byť místy na otázky kolem salsy úzce specializovaný rozhovor s Enio Cordobou a Terryl Jonesovou. Specialitou Enia a Teryl je "tancování do muziky, což je úplně odlišná úroveň výuky, jaká se velmi těžko hledá. Jejich metody přivádějí tanec k úplně jiné úrovni…"

Žádné komentáře dosud nebyly vloženy.

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.