Terryl Jonesová

Dělám to správně?

Jak poznám, zda "to" dělám správně? Tato zdánlivě jednoduchá otázka je ve skutečnosti doopravdy hodně složitá. Jak poznám, jestli "to" je mnou nebo mým partnerem (partnerkou)?

První otázkou, kterou je třeba se zabývat, zní: "Co je ono 'to'"?" Nemůžete rozhodnout, zda je "to" správně, dokud nerozhodnete, co oním "tím" je. Pro většinu lidí "to" znamená "všechno", úplný celek se vším všudy. Potíž s tímhle pojmem spočívá v tom, že se na problém díváte v duchu hesla "všechno nebo nic". V rámci tohoto článku tedy budu jako "to" označovat řadu dovedností, jež uplatňovány dohromady vytvářejí prima tanečníka. Ne hvězdu, ani vítěze soutěží, jen někoho, s kým si všichni rádi zatančí. Jde-li vám o vítězství v soutěži, musíte k tomu, abyste "to" měli, mít ještě další, dodatečné dovednosti.

Tak tedy, řada dovedností, jež z vás dohromady dělají prima tanečníka… Otázkou je, o které že dovednosti se jedná? Tancování s partnerkou (partnerem) v zásadě zahrnuje čtyři části: vás jakožto jednotlivce, pár, hudbu a okolí (jež zahrnuje parket, kolik máte prostoru, lokalitu, ostatní tančící, atd.). Která část je z těchto čtyř nejdůležitější? Mnozí lidé ihned řeknou "hudba". Já si zde dovolím nesouhlasit. Já říkám, že nejdůležitější je pár, resp. partnerství v páru. Co je platné, jste-li, jak se domníváte, správně v muzice, je-li vaše partnerka v muzice (či mimo ni) jinak? (Pozn. překl.: původní anglické "on the beat" nelze v tomto kontextu než parafrázovat.) Co je do vaší úžasné práce chodidel, skvělé činnosti těla či vynikajícího vámi předváděného pohybu, pokud vaší partnerce (příp. i partnerovi) působíte utrpení, mlátíte s ní, opomíjíte ji, bráníte jí v pohybu, přemáháte ji, nudíte ji nebo na ni prostě nedokážete zapůsobit! Další věcí je okolí. Je to, co pár provádí, přiměřené lokalitě? je to bezpečné? Je pro to dost prostoru? Nehrajete "superligu" na dětském plácku? Rovněž se to zpětně týká vašeho partnerství. Teprve poté, co se oba cítíte bezpečně a pohodlně, můžete se zaměřit na hudbu a na vás samotné.

Jaké jsou důležité dovednosti v partneringu? Na téma partneringu jsem napsala jiný článek (dosud nebyl pro překlad uvolněn, pozn. překl.), nebudu je zde tedy doprodrobna rozebírat. Na nejvyšší příčce žebříčku je, abychom si vzájemně nepůsobili utrpení tím, že bychom toho druhého svírali, strhávali jej či bychom mu šlapali na nohy. Obecně jde o to se dobře pohybovat spolu, přičemž oba partneři se přizpůsobí velikosti a směru kroků a pohybů navzájem. Po těch pár minut, kdy spolu tančí, by se tito dva rozdílní lidé měli cítit jako jeden celek. K tomu, abychom z toho měli potěšení oba, by se každý z nás obou měl snažit o to, aby se ten druhý v páru lépe cítil. Měli bychom si oba uvědomovat naše okolí — laskavost vůči tomu druhému v páru pomáhá vyloučit kolize a všichni pak mají z tance lepší zážitek. Většinou lidé mají pocit, že musejí tančit na úrovni svého partnera (či partnerky) — tak tomu není. Většinu začátečníků plní pocit, že jsou povinni snažit se tančit na úrovni svého partnera, hrůzou. Většina vyspělých tanečníků, jež znám, dává neskonale větší přednost tomu, aby jejich partner (či partnerka) tancoval, jak a co umí nejlépe, před snahou vynutit si něco, co ten druhý zatím prostě nedovede. Součástí vynucování obvykle bývá nějaká forma svírání, strkání, tahání, padání a jiných nežádoucích jevů. Většina vyspělých tanečníků, jež znám, se nedomnívá, že v každém jednotlivém tanci musejí jet na sto procent, někdy si rádi jen tak plují po parketu.
Partnerství rovněž zahrnuje váš postoj k tomu druhému v páru: je tancování něčím, co děláte vůči partnerovi nebo spolu s partnerem? Není to o tom, čeho dosáhnete, je to o interakci. Pamatujte si, že tím, o čem tahle hra je je, aby všem přinesla potěšení.

Hudba může být subjektivní záležitostí a já se jí hodlám věnovat v jiném článku, jelikož to nebylo podstatou původní otázky. Ono "to" ve vztahu k vám představuje mnohem obtížnější dilema. K vyhodnocování pohybů vašeho těla potřebujete systém biologické zpětné vazby. Tento systém může být externí — zpětnou vazbu vám může poskytnout váš učitel, trenér či partner (partnerka). Nakonec ale budete potřebovat svůj vlastní, vnitřní zpětnovazební systém. Učitelé vám mohou říkat "ano, to bylo lepší, teď více xyz" — to je skvělé a můžete dospět k tomu, že se na jejich oči budete spoléhat; vaše vlastní tělo však musí umět rozpoznat ten správný pocit a musí se mu dokázat přizpůsobit. Rovněž zrcadla mohou být úžasným systémem zpětné vazby. Vaše vlastní oči vám okamžitě poskytnou informace, jež můžete porovnat s tím co cítíte. (Pozn. překl.: musíte si ovšem vypěstovat schopnost odpoutat se od svého Ega, tj. vidět sebe jako někoho jiného a přitom nepřestat vnímat své vnitřní pocity; viz též poznámka Evy Kröschlové na téma zrcadel. Pro někoho může být lepší se zrcadlům vyhnout zcela.). Každopádně musíte své tělo naučit, jak rozpoznat pocit, který je totožný s tím, co vám říká váš učitel a vaše oči. Jakmile tohle zvládnete, opakováním a neustálým vyhodnocováním získáte zkušenost, jež vám umožní rozpoznat rozdíl mezi tím, čemu jste své tělo (na)učili a tím, co chce dělat ono samo. Povšimněte si, že jsem napsala "neustálým vyhodnocováním". Systém zpětné vazby je k něčemu pouze tehdy, pokud jej užíváte. V tomto momentě chybují mnozí tím, že uvěří, že pokud je něco pocitově příjemné, určitě je to "správně". Musíte se neustále vracet za svým učitelem a k zrcadlu ke kontrole, zda opravdu děláte to, co si myslíte, že děláte. Zjistila jsem, že tělo lže a říká vám to, co chcete slyšet. Mé tělo mi říká, že chce denně čokoládový dort; pokud bych mu uvěřila, netrvalo by dlouho a zrcadlo by mi zjevilo pravdu zcela odlišnou. Musíte se tedy pravidelně vracet a kontrolovat, zda informace (od vašeho zpětnovazebního systému) nejsou pomíchané. Rovněž byste měli své tělo učit o stupínek výše, než co je pocitově "správné". Doufejme, že se vaše tancování vyvíjí. Co je správně u začátečníka není totéž, jako u vyspělého tanečníka. Zaslechla jsem úžasný citát: "Procvičování činí trvalým, avšak správné procvičování dokonalým." V tom spočívá rozdíl mezi procvičováním a správným procivčováním — pouhé opakování nestačí.

Existuje zde vůbec nějaké "stačí"? Přijde někdy okamžik, kdy se získáváním "toho" budete hotovi? Věřím, že každý z nás se sám rozhoduje, jak daleko až po cestě tance dojde. Učím už 23 let, ale stále mám pocit, že se toho musím tolik naučit, a přitom jsou jiní, kteří by byli šťastní, kdyby dokázali udělat polovinu toho, co já. Ono "to" je relativní. Zatímco někdo může ovládat dovednost, po níž toužíte, mějte vždy na paměti, že (my všichni, pozn. překl.) jdeme stále po téže cestě. Někteří z nás snad ušli delší kus, než jiní, ale učíme se stále. "To", jehož se snaží dosáhnout jeden, je odlišné od "toho", na čem právě pracuje jiný. Což mne přivádí rovnou zpátky k mému výchozímu předpokladu: to, oč v téhle hře běží je, aby byla pro všechny potěšením.
Tak tedy, být dobrým partnerem je "TÍM" nejdůležitějším. Jak víte, zda "to" děláte správně? Nepůsobili jste nikomu utrpení? Měli jste vy a váš partner z tance potěšení? Pak "to" správně bylo.

Žádné komentáře dosud nebyly vloženy.

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.