Greg Holdaway

Tančíte tak lehce, jste-li dobrými tanečníky

("Good Dancers Make it Look Easy^†")

Příklad výuky pohybu těla ve výuce tance

Držení těla, napětí a propriocepce

Držení těla hraje velmi důležitou roli v lehkosti pohybu a koordinaci. Pohyb vypadá lépe a je i lépe vnímán, má-li tanečník dobře vyvážené držení těla.

Všichni máme charakteristické držení těla, které je obvykle vnímáno jako uspořádání nebo "poskládání" kostí na sebe. Držení těla však znamená mnohem víc, zahrnuje dynamické série vnitřních vztahů mezi různými částmi a strukturami našeho těla. Neustále se mění, a přesto se vždy mění podle charakteristického vzorce, který odráží naší osobnost. Naše držení těla odráží způsob, jakým "používáme" své tělo, způsob, jakým zapojujeme jeho jednotlivé části dohromady, jakým se tyto části při pohybu vzájemně ovlivňují a jaké jsou mezi nimi vztahy.

Je to právě charakteristické držení těla, podle kterého poznáme své přátele už na dálku, přesto však naše vlastní držení těla zůstává téměř zcela mimo naše vědomé uvědomění. Vyrůstali jsme zvyklí na své držení těla nebo jsme je vytrénovali a stejně jako zvukovou kulisu nebo statiku našeho prostředí si je opravdu uvědomujeme pouze tehdy, když se mění. Držení těla ovlivňuje náš veškerý pohyb bez ohledu na další souvislosti.

Většina učitelů se snaží své žáky nasměrovat do správného držení těla; čemu však není příliš často rozuměno je to, jak správné držení těla vytvořit. Je třeba vzít v úvahu vzájemný vztah mezi svalovým napětím, propriocepcí a držením těla. Pokřivené držení těla nebo špatné držení těla je obvykle důsledkem nevyrovnaného a nevhodného napětí v těle.

Jsme vybaveni "antigravitačním reflexem", který "integruje naše ostatní systémy reflexů", udržuje nás ve vzpřímené poloze a v rovnováze bez vědomé pozornosti nebo snahy. Pokud však nad přirozeností převažuje navyklé svalové napětí, naše držení těla je pokřivené (Jones, 1976). Dochází k ,borcení' našeho těla, oproti naší přirozené tendenci k vyvážení ve vzpřímené poloze.

Toto zborcení se pak stane zvykem, přežívajícím mimo naše vědomí. Přesto je to však skutečná svalová aktivita, tělem vykonávaná — sami sebe vlastně vyvádíte z rovnováhy.

Konvenční metoda srovnání držení těla, "vytažení", má za následek změnu držení těla žáků, a to někdy velmi drastickou. Všechny specifické korekce držení, např. "dej dolů ramena", "podsaď pánev", "kolena nad chodidla" atd., přestože představují přesná a nezbytná vylepšení držení těla, mají tendenci vyvolávat v těle další a kompenzační svalová napětí. (Umíte sevřít pěst bez toho, abyste napjali krk či spodní část zad?).

Co se opravdu děje, je přesněji popsáno jako "borcení" (pulling-down) — student se snaží držení opravit přidáním více povrchového svalového napětí, čímž ale spíše než zamýšleného návratu k přirozené lehkosti rovnováhy a koordinaci dosáhne jejich dalšího porušení a pokřivení.

Marjorie Barstowová, "senior" lektorka Alexanderovy techniky, tvrdí; "nemůžete se zbavit napětí tím, že přidáte napětí".

Jakmile začne žák zapojovat vědomé úsilí ke změně svého stylu (vzorce, pozn. překl.) pohybu nebo držení těla, začne si postupně na zapojované úsilí zvykat — opravování zvyku se stane zvykem samo o sobě, udržujíc pohybující se tělo pospolu svalovým napětím. Žák nakonec ztrácí pocit "dělání" čehokoliv a není schopen pociťovat toto úsilí a držení těla jinak než jako to správné.

Nešťastným výsledkem je dojem svázaného stěhováka, který ztrácí, aniž ví proč, důsledkem únavy a ztráty uvolněnosti, plynulosti a lehkosti i přirozenou radost z pohybu.

A to je právě ten problém. Zdá se být správné pohybovat se navyklým způsobem, opravovat vadné držení těla za použití téhož navyklého vzorce napětí. Zvykneme si na určitou úroveň tlaku, určitý styl držení těla a zkrátka se zdá správné tímto způsobem fungovat. Trénovanému nebo trénujícímu tanečníkovi, přestože se vystavuje riziku špatné kvality pohybu, omezení a zranění, bývá velmi obtížné pomoci se navyklého způsobu pohybu zbavit. Často se mu totiž zdá nemožné se bez tohoto charakteristického napětí pohybovat.

To je přesně to, co Alexander pojmenoval "nesprávným smyslovým vyhodnocením". Situace v nás vyvolává dojem, že jsme "srovnaní" a vyvíjíme přiměřené úsilí, přestože ve skutečnosti, tedy viděno z venku, tomu tak není.

Ilustrativní příklad nesprávného smyslového vyhodnocení uvádíme v následujícím příběhu: Alexander pracoval s mladou dívkou, která nebyla schopna několik let správně chodit. Její tělo bylo zkroucené a pokřivené. Poté, co s ní Alexander pracoval, a ona se poměrně narovnala, obrátila se na matku a řekla nepopsatelným tónem: "Ó! Mami, on mě vychýlil z rovnováhy (shape — pozn. překl.)"! Alexander dodává: "…Podle výroku té malé chudinky byla její pokřivenost vzpřímeným postavením, její smyslové vyhodnocení podmínek 'vychýlení z rovnováhy' bylo, že předtím byla 'v rovnováze' … jaké překvapení, veškeré pokusy ji učit skončily nezdarem!" (Alexander, 1923, s. 91)

Princip nesprávného smyslového vyhodnocení situace pracuje na velmi jemné úrovni: pokud žák drží své paže za (příčnou, pozn. překl) linií těla, může učitel srovnat držení posunutím paží více dopředu, tedy v linii těla (v závislosti na stylu vyučovaného tance). Pokud se budete žáka ptát, co cítí, odpoví, že jeho paže jsou příliš vepředu. Často se žák ve velmi krátkém čase vrátí k tomu, co považuje za správné, tedy posune paže zpět dozadu. Analogicky pak člověk, který se zakláněl v horní části zad a byl srovnán do lehkého a vyváženého vzpřímeného postoje, má obvykle pocit, že se předklání. Krátký pohled do zrcadla však ukáže, jak nesprávný je to pocit.

Držení těla bychom měli chápat pouze jako jednu stranu mince. Druhou stranou je navyklé napětí; je nezbytné zaměřit se na obojí, pokud máme znovu nastolit optimální propriocepci žáka, která umožní zlepšit kvalitu pohybu.

Navyklé napětí i držení těla tvoří základ a ovládají veškerý pohyb tanečníka, a to jak pohyb získaný před tanečním tréninkem, tak i rozvinutý v procesu tohoto tréninku.

Netrénovaní tanečníci mohou vypadat jako "padající", "sesouvající se", "rozpadající se", "špatně vyvážení", s nedostatečnou jemnou technikou. V tomto stavu se vystavují reálnému nebezpečí poškození zdraví prostřednictvím úrazu nebo chronickým bolestem, způsobených nesprávným držením těla.

Trénovaný tanečník naopak pracuje na svém držení těla "vytažením" a vědomým zapojením úsilí k dosažení konkrétního "vylepšení". Tímto úsilím zvyšuje svalové napětí v těle a nakonec si vypěstuje návyk napětí/postoj, který se někdy označuje za "the dancers grip, napětí tanečníka" (Conable, 1991, s. 114). Tanečník vypadá "svázaně" a jeho projev postrádá plynulost , rozsah a lehkost pohybové koordinace jeho méně napjatých kolegů.

Obě situace se odvíjejí od toho, co tanečník cítí jako správné, od jejich proprioceptivního smyslu; v obou situacích bylo jeho vnímání neadekvátní a vedlo k problémům.

Svalové napětí a vadné držení těla spojené s návyky a špatným smyslovým vnímáním, ať již před tréninkem či po něm, zhoršuje kvalitu pohybu, citlivost pro jeho jemnost a celkový zážitek z tance. Tato situace vede i k většímu riziku zranění — a to zranění vyvolaných zátěží a náhodných. Koordinace a procesy pohybové výuky jsou narušeny a k nastolení rovnováhy je zapotřebí většího úsilí.

Prostředky ke zlepšení

Alexander prohlásil, že "je-li možné, aby se cítění stalo nespolehlivým ve smyslu prostředku ke korekci, je také možné je znovu učinit spolehlivým." (Alexander, 1932, s. 36).

Je možné znovu vycvičit naše smyslové hodnocení, učinit z proprioceptivního smyslu přesného a citlivého průvodce na cestě k lehkosti a koordinaci — toto odpovídá tréninku cítění těla obdobného se specializovaným tréninkem vizuálních schopností (malíř) nebo schopností sluchových (hudebník). Skutečně je možné 'učinit vše snadným' pro vás i vaše žáky.

F.M. Alexander objevil sjednocující princip fungování celého těla; objevil, že pohybový vztah hlavy, krku a trupu je tím rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje jeho koordinaci. Řízení pohybu v tomto vztahu a jiné pohybové vztahy v těle vaší myslí umožňuje vašemu tělu koordinaci jeho jednotlivých částí při zapojení pouze nezbytného úsilí, a to ve stavu lehké vyváženosti i držení těla. Pohyb vypadá a je vnímán jako přirozený, plynulý a dynamický.

Nesprávné vnímání vlastního těla v pohybu velmi ztěžuje schopnost někomu pomoci ve zlepšení koordinace pouze za pomoci verbálních pokynů a příkladů. Stejně tak jste něco podobného mohli objevit vy samotní. Alexander vyvinul specifické užití vlastních rukou při vedení pohybu těla svých žáků; toto umění, zdokonalované léty praxe, je základem tréninku učitelů Alexanderovy techniky.

Základní charakteristikou tohoto přístupu je učení žáka zbavit se navyklého napětí, a tím umožnit tělu, aby znovu nastolilo přirozenou lehkou koordinaci. Žák se neučí žádnému "novému" pohybu, nedělá žádná Alexanderova "cvičení" — namísto toho se učí, jak podpořit a usnadnit současné pohybové schopnosti a jak si osvojit nové. Toto znamená, že pokud někdo Techniku zvládne, může ji praktikovat při běžných tanečních hodinách.

Alexanderova technika při výuce tance

Alexanderovu techniku je možné velmi jednoduše zakomponovat do výuky tance jakéhokoliv stylu.

Zážitek z Techniky je jedinečný a neobvyklý, důležitým předpokladem pro tanečního lektora je osobní zkušenost. Techniku je možné opravdu ocenit pouze pod citlivým vedením kvalifikovaného lektora.

Tak se žákům dostává v Alexanderově technice od kvalifikovaného lektora jak výuky, tak i osobních instrukcí. Taková situace umožňuje učiteli tance použít pohled, koncepty a někdy dokonce i terminologii Techniky přímo při výuce a nácviku.

Učitel tance se především učí, jak pohlížet rozdílně na kvalitu pohybu a jak posuzovat vedení pohybu každého žáka. Začne být velmi jednoduché identifikovat ty žáky, kteří používají zbytečné napětí ve snaze uspět, a pomoci jim znovu získat jejich rovnovážné držení těla v pohybu. Pozornost žáka je speciálně obracena na nadbytečné napětí při pokusech okopírovat nebo naučit se pohyb — a snahou je právě tomuto napětí předejít nebo mu zabránit.

Studenti mohou na druhou stranu tento přístup pociťovat jako méně "dramatický", než "usilování o dosažení čehosi", přitom se ale prohlubuje opravdové pochopení každého pohybu, zabezpečující tak čistý a ucelený rozvoj schopností pohybovat se, obzvláště v sekvencích, kdy je pohyb velmi aktivní a vyžaduje odvahu i ráznost tanečníka.

Jazyk a pokyny učitele tance jsou dolaďovány do plynulého a uvolněného pohybu. Během vyučování jsou předávány přesné a funkční informace, což žákům umožňuje přesně přemýšlet o způsobu, jímž se pohybují a pomáhá jim při rozvoji přesnějších a lehčích pohybových schopností.

Závěr

Prostě opravovat postavení těla tanečníka nestačí — aby byla zajištěna největší možná lehkost a koordinovanost pohybu, je třeba v procesu korekce zohlednit i napětí a pohyb.

Je naší odpovědností — jakožto učitelů tance — zaručit, aby se naši žáci pohybovali s minimálním zbytným svalovým napětím a měli od samého počátku komplexní dynamické držení těla — tím se ulehčí dlouhý proces zdokonalování žákových schopností a zabrání se pozdější potřebě přeučení, nebo, v horším případě, skoncování s tancem kvůli napětí, bolesti, zranění.

Alexanderova technika je metoda, která se zaměřuje na sofistikovaný komplex pohybující se osoby. Pokud zapojíme skutečné uvědomění si vlastního těla a přesnou znalost jeho fungování, učiníme pohyb nesrovnatelně nenuceným, nenamáhavým a můžeme zažít znovuzrození radosti ve svobodě pohybu, jakou jsme nezažili od dob raného dětství.

LITERATURA

• Alexander, F.M. (1923), Constructive Conscious Control of the Individual. Gollancz Paperbacks: London. (1932). The Use of the Self. Gollancz Paperbacks: London.
• Conable, B & W (1991). How to Learn the Alexander Technique, A Manual for Students. Andover Road Press: Columbus, Ohio.
• Garlick, D (1990). The Lost Sixth Sense, A Medical Scientist looks at the Alexander Technique. School of Physiology and Pharmacology, The University of N.S.W.: Sydney.
• Jones, F.P. (1976). Body Awareness in Action, A study of the Alexander Technique. Schocken Books: New York.
• Sacks, O. (1986). The Man Who Mistook his Wife for a Hat. Pan Books: London

© 1994 Greg Holdaway. Překlad E.L.

	Datum	Autor	Předmět
	2005-02-23 22:45:19	Petr	Ad: Tancování je tak lehké, jste-li dobrým tanečníkem
	2005-02-24 23:28:25	redakce	Ad: Ad: Tancování je tak lehké, jste-li dobrým tanečníkem

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.