Barry Gasson

Practice — trénování

Autor při skupinové výuce "social dancing". (http://www.maraetaibeach.school.nz)

"Trénujte", říkám na konci každé hodiny těm svým žákům, kteří ke mně chodí jednou týdně "do tanečních". "Stačí vám deset minut denně, ve svém obýváku máte místo, kde můžete procvičovat jeden pohyb znovu a znovu, stále dokola. Čiňte tak! Můžete procvičovat svoje "ča-ča-ča" při holení, při mytí nádobí nebo v koupelně. Když trénujete, můžete přitom stát ve dveřích, ale ČIŇTE TAK!" Činí tak však jen velmi nemnozí.

Avšak zapálení soutěžní tanečníci při trénování tvrdě dřou; vyhradí si pro to týdně tolik a tolik času a nábožně jdou za svým cílem. Účastní se "potních dýchánků" — tři waltzy, tři tanga, tři slowfoxy, tři quickstepy… nonstop! Pak ručník pod sebe, se spravedlivým zapálem pro pravdu své věci vyzunknou energetický nápoj a znova totéž na latinskoamerické rytmy. Poté ještě totéž pro tance ve stylu New Vogue, všechno dohromady zopakují ještě jednou dokola a odcházejí domů naprosto zdrchaní. Buď jsou dosud plni spravedlivého zápalu nebo černých myšlenek o neschopnosti své partnerky.

Překotně do rohu, s usilím o co největší rozsah, bez ohledu na tvar, na to, co je postupový, nepostupový, rotační a příčný pohyb a obvykle bez pomyšlení na pohodlí partnerky. To není trénovaní, ale budování odolnosti, jež nutně nemusí vést ke zlepšování. Ve skutečnosti to obvykle pomáhá zabetonovat pevněji do svalové paměti chyby.

Trénování by mělo zahrnovat monitorované (tj. pod dohledem, pozn. překl.) monotónní opakování pohybu či pohybového uskupení. Vytrvale znovu a znovu (jako když na podzim opadává listí), aby se vybudovala svalová paměť a zjemnila rovnováha a harmonie, jež musí existovat, mají-li dva lidé tančit jako jeden. Doporučuji svým párům, aby na pohybu pracovaly, dokud jej nedokážou dobře provést několikrát po sobě. Pokud dojde ke ztrátě rovnováhy, vraťte počítadlo na nulu a začněte znova. Pokaždé, když se o ten pohyb pokoušíte, ověřte si, že je v pořádku "výchozí nastavení". Vytvořte si myšlenkový obraz toho, oč usilujete a nezačínejte, dokud nejste oba připraveni; jakmile připraveni jste, stiskněte "Enter".

Existuje často opakovaná historka, patrně podvržená, týkající se mistrovství světa profesionálů ve standardních tancích, jež se v roce 1980 konalo v Perthu v západní Austrálii. Večer před mistrovstvím navštívili různí soutěžící novou luxusní halu, aby se zůčastnili "practice"; samé návleky, šminky a úsměv. Když přijeli, byl tam obrýlený hubený pár, který pilně procvičoval pérový krok a otáčku vlevo. Všechny páry vyměřovaly své sestavy vzhledem k velikosti parketu a proháněly se po parketu k velkému zděšení i radosti místních venkovanů. Většina zkušených párů se navzájem znala a znaly místo v pořadí, jež jim náleželo ("pecking order"). Avšak, díky tomu, že mistrovství se konalo v nové zemi na druhé straně zeměkoule, s neznámými sudími od protinožců, neuvyklými dané formě či tvářím a s páry vyrojivšími se čert ví odkud, které byly (rovněž) neznámé, jednalo se z velké části o neznámou veličinu. Všichni létali po parketu ve snaze udělat dojem, jelikož nikdy nevíte, kdo se dívá (dokonce i při tréninku) a jak celý ten cirkus pokračoval dále, ten hubený malý človíček s brýlemi zdokonaloval svůj pérový krok a otáčku vlevo. A co myslíte, kdo neustále znovu procházel pérový krok a otáčku vlevo, když byli všichni na odchodu, aby se vrátili do hotelu?

R. a J. Gleaveovi při vystoupení v pražské Lucerně v dubnu 1982. (Taneční listy č. 7/1982.)

Scéna byla připravena pro pořádný převrat. Nuže, ta historka může mít jediný konec — vyhráli to posedmé či poosmé!! Jednalo se o Richarda a Janet Gleaveovy, jeden z nejlepších párů všech dob! Měl jsem ohromné štěstí, že mne můj rádce a učitel Len Scrivener vzal v roce 1971 do slavného Hammersmith Palais u příležitosti profesionálního debutu manželů Gleaveových. Být v oněch dnech pozván k provedení vaší první demonstrace na úterní večer tanečníků bylo známkou nejvyšší pocty — byli tomu cele oddáni, dobře vytrénováni a chápali hodnotu struktrurovaného tréninku.

Pokud mohu uvést paralelu s golfem — hráči, kteří jej berou vážně, do něj investují spoustu času, přemýšlení, peněz a trénování. Berou hodiny a studují tuny učených pojednání, jež všechna lze v jediné větě zjednodušit více-méně takto: Polož míček na místo, stůj za míčkem zatímco se korektně chápeš své hole a představuješ si úder, umísti svá chodidla do korektní polohy vzhledem k míčku a typu hole, který používáš, vizualizuj svůj úder… a stiskni "Enter"! Tvá svalová paměť, vybroušená nesčetnými hodinami trénování, to převezme. S tancováním je to stejné, s jedním důležitým rozdílem. V golfu je míček statický, dokud se nerozhodnete do něj udeřit. Úder do míčku je přímou svalovou akcí.

Jedinou přímou akcí, jíž užívá tanečník, je počáteční vyražení (thrust) z komprese; většinou užívá nepřímých svalových akcí či reflexních akcí. Toto je třeba trénovat stejně, jako je třeba trénovat všechny sporty s pohybujícím se míčem. Potíž je, že špičkový hráč v jakékoliv disciplině ji dokáže provozovat tak, že to vypadá snadno; přihlížejícím lze odpustit, že hráči přičítají přirozenou dovednost nebo velký talent. Zajisté zde dovednost musí být, ale obvykle je to 95 procent potu a 5 procent inspirace. Velký golfista Gary Player byl tím, kdo, když mu blahopřáli k zázračně šťastnému úderu, odvětil: "Ano, čím více trénuji, tím větší mám štěstí!"

Trénování tedy vede k dokonalosti. Pro golfistu je to snadné — ten malý míček tam prostě sedí a nikam se ani nehne, dokud se golfista nerozhodne jej udeřit. Pár má čtyři takty předehry a pak musí začít tančit, ať už je připravený nebo ne.

Plánujte své tréninky, snažte se pracovat na vaší poslední lekci. I když je to utrpení, dělejte to znovu a znovu a znovu. Věřte svému trenérovi, neposlouchejte všechny ty dobře míněné rady, jichž se vám dostává od vašich přátel či okolo stojících. Čím budete lepší, tím více rad se na vás sesype… A pokud svému trenérovi nevěříte… najděte si trenéra, jemuž věřit budete.

Žádné komentáře dosud nebyly vloženy.

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.