 | |||||||||||||||||||||||||
 |
 |
| |||||||||||||||||||||||
 |
|
Jak jsem potkal hudbu
Vše začalo tak, že když jsem byl na návštěvě u známých, pustili mi k chlebíčkům a vínu DVD standardní části "The World Super Stars Dance Festival 2002". Jedná se o záznam slavnostního večera s exhibičními vystoupeními předních profesionálních párů, jenž se konal v kongresovém sále hotelu Royal Park v Tokiu. Toho večera se loučili s aktivní drahou Luca a Lorraine a jejich vystoupení bylo úžasné. Závěrečný waltz je možná tím vůbec nejlepším, co jsem kdy viděl — věřím, že v tomto hodnocení by se se mnou shodl kterýkoliv čtenář. Rozhodl jsem se, že kvůli tomuto waltzu to DVD musím mít a při nejbližší vhodné příležitosti — na soutěži v Neratovicích — jsem je zakoupil. Když jsem DVD přinesl domů a zkoušel je přehrát, objevil se problém. DVD je sice region-free, ale je ve formátu NTSC, určeném primárně pro americký a japonský trh (tj. 29,97 obrázku za sekundu v rozlišení 640×480) a můj starý přehrávač je sice přehrál, ale trhaně. Naštěstí jsem po letošních vánocích konečně rozšířil své PC o mechaniku DVD, tak mi napadlo podívat se na DVD na počítači. Od té chvíle až donedávna jsem pak u počítače trávil s tímto DVD téměř každý volný večer. Uvědomil jsem si, jak rozdílné výkony i taneční styly se mohou dnes skrývat pod označením "přední profesionál". Budete-li ode mne vnímat jako nepatřičné, že si zde dovolím takto hodnotit, co vidím, je to vaše věc; mám oči a uši a z hlediska toho, co chci napsat dál, je třeba to alespoň zmínit. Tak tedy, na jedné straně je neopakovatelný a neporovnatelný výkon Lucy a Lorraine a překvapivě lehkonohé standardní tancování Shinglerových, je tu Pino/Bucciarelli, kteří hledajíce nové cesty se podle mne přiblížili až k samé hranici toho, co lze ještě za standard považovat, byli sví a přitom v muzice. Pak zde byly dva další anglické páry. Určitě oba tančily velmi pěkně a stylově a jejich techniku by jim mnozí mohli závidět, ale ve srovnání s uvedenými na mne jejich tancování (až na dílčí výjimky) působilo bohužel neurčitě a matně a "nemluvilo ke mně". Konečně, Giorgianni/Manfredini — snad s výjimkou tanga mi přišlo, že se v jejich případě jedná o intelektuální hříčku (i když vtipnou a poukazující třeba ve waltzu na hlubší souvislosti). Všiml jsem si, že pan Tanec během jejich vystoupení znuděně nabídl rámě slečně Hudbě a odešli spolu na večeři do hotelové restaurace. Tím, že jsem si jednotlivé taneční výkony přehrával znovu a znovu stále dokola jsem se v tomto svém "rozdělení" jen utvrzoval. Při sledování tohoto DVD jsem si také několikrát vzpomněl na debatu-nedebatu o tom, co je v muzice a co ne, jež se před časem odehrála na www.dancesport.cz. Měl jsem znovu velmi silný pocit, že to téma je aktuální a že tento disk — tím, jak kontrastní výkony zde stojí vedle sebe a tím, že je dostupný každému, kdo si jej koupí a má jej kde přehrát — by se mohl svým způsobem stát pro mne i pro jiné klíčem k poznání "co, jak a proč". Jak to ale udělat? Jak co nejlépe využít špičkového materiálu, kterým toto DVD bezpochyby je? Nemá moc smysl, abych tu já cosi blábolil — je třeba, aby to svýma očima a ušima viděl a slyšel každý sám. Uvědomil jsem si, že na počítači, na němž DVD prohlížím, mám nainstalovaný linux a že prohlížečem, v němž je prohlížím, je mplayer. Asi se ptáte, proč to zde říkám, vždyť na tom přeci nezáleží. Pokusím se to vysvětlit (pokud vás to nezajímá, klidně zbytek odstavce přeskočte). Jsem uživatelem linuxu zhruba od roku 1994 a windows užívám opravdu minimálně. Linux a windows jsou, či alespoň v nepříliš dávné minulosti byly, svým způsobem, dvě rozdílné filosofie, dva světy. Ve windows je o uživatele postaráno, programy se nainstalují většinou samy a uživatelé jich většinou užívají, jak se od nich očekává, aniž by znali všechny jejich možnosti a věděli, co vlastně činí. V linuxu muselo dříve být všechno jinak. Člověk se toho musel spoustu naučit o svém počítači, jeho možnostech, jak jsou věci uspořádané uvnitř a proč fungují, jak fungují. Veškerý software byl free — byla a je větší svoboda, ale i odpovědnost — člověk si mohl (a musel) více věcí zjistit, zkompilovat, rozhodnout a nastavit sám. Díky tomu jste pak dokázali počítač využívat efektivněji, měli jste k disposici nástroje, jež sice neměly příjemné uživatelské rozhraní, ale byly mocné a výkonné. Přehrávač mplayer vždy patřil do této kategorie (dnes už má navíc i to příjemné uživatelské rozhraní). Ve vzduchu visela otázka, zda se této výhody, kterou většina lidí nedisponuje a ani o ní neví, nedá využít ve prospěch tancování. Nu, a pak už byl jen krůček k tomu, podívat se do dokumentace. Příkaz "man mplayer" mi sdělil, že při spuštění z příkazové řádky lze s využitím příznaku "speed" nastavit rychlost přehrávání:
To samo o sobě mnoho neznamená. Podstatné je, že spolu s obrazem se změněnou rychlostí synchronně přehrává i zvuk. Začal jsem tedy tím, že jsem příkazem mplayer dvd://02 -chapter 32 -speed 0.5 přehrál poloviční rychlostí waltz Lucy a Lorraine Barrichiových… pravda, hudba hrála o oktávu níž, ale vše podstatné bylo slyšet. Bylo to úžasné — už to nebyl jenom pocit, ale bylo vidět (i slyšet), jak to dělají, jak neuvěřitelně synchronně spolu tančí, jak a čím vyjadřují rytmus, čím frázi apod. I ten pocit tam přitom ale zůstal, byl jenom bohatší o racionální složku poznání. Zbytek asi nemá cenu dopodrobna rozepisovat. Viděl jsem samozřejmě i ostatní páry na DVD a ve svém původním dojmu z jejich výkonu jsem se utvrdil. Dostal jsem se ve svém pohledu na tancování na začátek nové cesty. Viděl jsem takto samozřejmě i jiné páry… dá to zabrat a času je málo, spoustu práce mám teprve před sebou. Pochopil jsem tak sám pro sebe třeba i to, že obviňování Johna Wooda z nerespektování elementárního rytmu, jež se svého času ozývalo, bylo nesmyslné. Nu, a po shlédnutí videa z normální soutěže (záznam ČT z Brno Open 2004) vám mohu jen poradit… máte-li natočeny samy sebe, buďte opatrní a obrňte se pokorou, než si takový záznam takto zpomaleně a se zvukem pustíte. Tož tak. Berte nebo nechte ležet, to už nechám na vás, ale nekamenujte mne. Co jsem viděl, viděl jsem. Přišlo by mi sobecké se o tuto zásadní zkušenost nepodělit. Pokud to chcete zkusit taky, musíte mít v každém případě hodně výkonný počítač a dostatečně kvalitní reproduktory, jdoucí "do hloubek". Technické poznámky
Ovládání přehrávače MPlayerDetaily ovládání se najdou v dokumentaci, zde jen velmi stručný výňatek, jak ovládat základní funkce z klávesnice:
WOMP!Nechcete-li instalovat linux, vyzkoušejte WOMP! Je to malá (15–30 MByte) jednoúčelová linuxová distribuce, určená k prohlížení multimediálních obsahů. Nahrajete na USB disk či vypálíte na CD, nabootujete a máte-li štěstí, můžete přehrávat. Nemusíte nic instalovat, dokonce nemusíte mít ani harddisk! Mplayer je samozřejmě součástí této distribuce. Připravili jsme pro vás jednoduchý návod pro využití WOMP!u se spoustou obrázků. Odkazy
HoK Komentáře Žádné komentáře dosud nebyly vloženy. | |||||||||||||||||||||||
 |
|
| |||||||||||||||||||||||
|
Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním. | ||||||||||||||||||||||||
Chcete vytěžit ze svého tanečního DVD co nejvíc? Instalujte si linux, abyste mohli instalovat mplayer. A nechce-li se Vám linux instalovat, vyzkoušejte WOMP!