Terryl Jonesová

Jak pokročilé lekce volit?

Byl jeden zajíc, který uměl hrozně rychle běhat. Běhal nejrychleji ze všech, a proto, když se potkal s želvou, souhlasil s jejím návrhem: utká se s ní v běhu. Už byli oba na startu a vyběhli. Zajíc želvě ihned utekl, ale když byl asi v půlce cesty, zastavil. Řekl si, že si zdřímne, stejně jej želva nepředběhne. To ale neměl dělat. Zatímco on si spal v trávě, želva už se přiblížila k cíli. Nakonec závod vyhrála a zajíc prohrál. /dle bajky Jeana de la Fontaine (1621–1695), Zajíc a želva/

Často mi kladou dotaz: "Jak pokročilé lekce mám volit?" Odpověď v sobě zahrnuje tuto otázku samu, s tím, že by ji měl člověk neustále, opakovaně klást sám sobě. Abych dotaz mohla plně zodpovědět, musím napřed rozebrat samotný proces učení se. Řekněme, že bych se učila hrát golf. K tomu je třeba mnoha dovedností. Z hlediska nejzákladnějšího rozdělení musím umět míček odpálit a puttovat. To jsme ovšem potřebné dovednosti ještě ani nezačali popisovat. Vezměme odpálení míčku. Musím vědět, jak vytvořit sílu, jak vytvořit správný vertikální oblouk a jak ho dokázat dovést přímo dolů do středu. Pokud jde o puttování, musím mít pod kontrolou směr, nastavit přesně sílu (ani málo, ani moc) a rychlost. Kdybych pracovala na svém puttování, procvičovala bych každou dovednost odděleně. Při tréninku vzdálenosti, kam "doputuje" míček, bych udělala čáru a cílila bych každý míček přesně na tuto čáru a nestarala bych ze o to, zda to bude více doprava či doleva. Pak bych si našla či vytvořila cíl a procvičovala bych to, aby míček vždycky šel rovně. Poté, co bych každou z obou těchto dovednosti zvládla odděleně, bych je začala uplatňovat najednou. V té době bych už bych puttování měla docela ovládat. To ještě neznamená, že bych byla dobrá v golfu; to pouze znamená, že bych vcelku ovládala jednu z potřebných dovedností. Musela bych se obdobným způsobem naučit odpalovat míček, atd., atd. Tak tedy, projdu-li obdobným procesem učení se každé z potřebných dovedností, budu v golfu vcelku dobrá. Znamená to, že už se nemám čemu učit? Že k dosažení mistrovské úrovně se musím naučit jen těm "tajemstvím mistrů"? Jaká tajemství to jsou a kde je mohu získat?

Sledovala jsem mistry světa v latinských tancích poté, kdy při soutěži mezi jednotlivými tanci odcházeli z parketu a záměrně se zaměřovali na extrémně pomalé a do krajnosti přesné provádění základních pohybů. Opakovali to stále znovu a znovu až do okamžiku, kdy zase přišel jejich čas vrátit se na soutěžní parket. Byla jsem v tancování nováčkem a překvapilo mne, že neprocvičovali nějakou módní variaci "na způsob mistrů světa".
Profesionální hráči baseballu mají "trenéry pálkování". Hráče nahrají na video, jak "mlátí" do míčku a hráč spolu s tímto trenérem pak procházejí nahrávku ve velkém zpomalení, políčko za políčkem a provádějí rozbor. Tento trenér pak hráči pomůže prakticky uplatnit poznatky, jež rozborem té nahrávky získali. Jaké poznatky získali? Odhalili mistrovská tajemství? Ale kdeže! Chyby v základní technice! Jednoduché základní chyby, které každý nejobyčejnější ligový trenér říká svým hráčům. Avšak náš profesionální hráč neuplatňuje, co ovládá. V tom právě spočívá tajemství mistrů! Naučit se skutečně a soustavně uplatňovat dovednosti, jež ovládáme. Kdybychom všichni dokázali skutečně uplatňovat dovednosti, jež ovládáme, byli bychom přinejmenším o 200 procent lepší než nyní.

A to je onen bod, v němž počíná náš problém. Bude-li náš profesionální hráč hrát jen se školními mužstvy, bude se skutečně moci zaměřit na své základy, bude je moci zdokonalovat a bude moci pracovat na tom, aby "čistil" svou techniku (zbavoval ji vnitřních rozporů). Bohužel se však nebude učit zvládat rychlost a sílu, jíž bude vystaven, bude-li hrát proti profesionálům. Budete-li hráče školního mužstva stavět proti profesionálům, nakonec se naučí rychlost a sílu zvládat, ale základy bude mít mizerné, jelikož bude mít tolik práce s tou rychlostí a silou, že k tomu, aby se zaměřil na základy, už mu energie nezbude. Jeho hráčský růst tak zůstane omezen.

Zde je tedy odpověď na naši otázku. Má dvě části. Za prvé: Nikdy nepřestávejte se základními lekcemi. I primabaleríny stále berou každodenní začátečnické lekce. Za druhé: Dávejte si úkoly jenom tak těžké, aby stimulovaly váš růst, ale ne tolik, abyste při jejich plnění museli obětovat dovednosti, které už jste zvládli. Jak to udělat? Nikdy se neúčastněte lekcí, jež jsou o více než jeden stupínek nad úrovní, již zvládáte pohodlně. (Zde vám učitel může poradit; pokud jste ztratili čistý základ, je pro vás lekce příliš těžká.) Dále, věnujte procvičování (practice, pozn. překl.) každý okamžik, který můžete. Spousta lidí se chce účastnit vyspělejších lekcí pro to, aby mohli tančit s pokročilejšími tanečníky či tanečnicemi. Potíž je, že je-li na lekci příliš mnoho účastníků, jejichž úroveň je nižší, pokročilí tanečníci přestávají chodit, jelikož se na ně "navěsili" začátečníci a oni pak mají pocit, že se nemohou učit tomu, co od (pokročilé) lekce očekávali. Chcete-li tančit s pokročilými tanečníky, požádejte je o tanec při jejich practice (na párty, v klubu apod.) Je-li to v jejich volném čase a ne při lekci, většinou si s vámi velmi rádi zatančí a rádi vám pomohou.

Závěrem tedy shrňme: Jakou úroveň volit? Stále se účastněte lekcí pro začátečníky, neprocházejte jimi jen s tím, že si myslíte, že to znáte. Učte se! Analyzujte — opravdu svých "basicových" dovedností užíváte? Existuje nějaký drobný odstín oproti tomu, co říká učitel a co vám snad při minulých lekcích mohlo uniknout? Pak si zadejte následující úkol. Zkuste něco, co je právě o jeden stupeň těžší, než při čem se ještě cítíte dobře; to můžete udělat ve svém volném čase, při trénování či v klubu. Má-li učitel pocit, že umíte dost k tomu, abyste se moc netrápili a abyste neotrávili partnery či partnerky nejbližší vyšší úrovně, zkuste ji! Trénujte a dobře si (tancování) užívejte. A co je nejdůležitější — pamatujte si, že kdo se přestane učit, přestane se zlepšovat, kdo se učí, zlepšuje se. Vzpomeňte na želvu a zajíce!

Žádné komentáře dosud nebyly vloženy.

Užívání těchto stránek se řídí Licenčním ujednáním.